Den začal letmou rozcvičkou, během které však byli indiáni atakováni útokem Bledých tváří.
Oběti byly minimální a většina indiánského kmene zůstala od „padouchů“ nedotčena.
Dopoledne bylo zahájeno projevem Šamana, který navázal na tradici indiánských otců a předal poselství znalosti indiánského písma. Této naučné stezce předcházelo tradiční malování tváří.
Každý z náčelníků obdržel šifrovaný text ve starém zapomenutém jazyce a Rudí bratři byli vyzváni k rozluštění dávného písma. Jednotlivé kmeny se starému jazyku bez větších potíží naučily.
V odpolední části dne se kmeny připravily na táborovou hru Vodič spících netopýrů. Úkol sestával ze tří částí – výroba smyku (nosítka pro zraněné), sesbírání velkého množství šišek a vytvoření vlastních verbálních pokynů pro přímé vedení skupiny. Proběhl duel družstev, kdy v každé skupině byli určeni dva navigátoři pro zbytek členů, kteří se zavázanýma očima sbírali rozházené šišky do vyrobených nosítek, a to vše během krátkého časového úseku. Vítězové byli odměněni Šamanem zlatými valouny.
Večer byl zakončen bojovkou „Noční lovec“, kdy dvojice absolvovaly stezku odvahy s hledáním a zapamatováním si namalovaných zvířat, které na konci stezky odříkaly Šamanovi a tím si také každý získal odznak Nočního lovce. Někteří při této hře překonali sami sebe a mnozí dokonce dokázali poprvé projít tmavým lesem (se světelnou navigací) a naučili se zvládat svůj strach.
Po skončení noční hry se i tento den přesunul jeden z týmů do týpý na přespání ve spacáku k zasloužení si odznaku Nočního strážce.
Den skončil, sláva, čekáme den nový.